Caramoan Islands and My first Wakeboardning

Takze miesto kam sme sli sa volalo Caramoan Islands, juh ostrova Luzon (na tom, na ktorom je aj Manila). Odchadzali sme v piatok vecer. Museli sme si zobrat 4-6 l vody so sebou, lebo sme sli vlastne na ostrovy, kde nic moc nie je. Isli sme celkom fajn busom, aircon nebol az tak hrozny ako byvava, ale deka bola potreba. Davali nejaky Segalov film, uff, same tatatatatata a "I kill you NOW"... no, ale kecala som s Karlou (traineeckou z Peru) chvilu a potom spala az do rana.zakutrana pod dekou s mojim "pinguinom", co mam ako podusku :). Cesta trvala tak 10 hodin. O 6 rano sme sa vyautobusili a nasadli na dalsi van a potom lod a potom na strechu jeepney (to je taky maly busik, hore sa vozia batoziny,obcas prasce a blaznivi turisti ;)) a potom dalsia lod. Takze cesta bola celkom dlha a narocna, ale nakoniec sme prisli na jeden z Caramoan islands.

Krasne to tam bolo, plaz a domceky, v ktorych sme si ulozili veci, pripravene ugrilovane cerstve kraby, ryby a squids...trochu nam zacalo prsat, takze sme museli pockat, kym sa vydame na prvy island hopping. Ale v pohode, dali sme si panaka rumu a bolo :). Po obede sme si este zahrali volejbal na plazi a vydali sa na island hopping. Jeden z ostrovov bol ten, kde sa natacal francuzsky Survivor, tak tam este boli nejake zbytky z natacania. A aj po ceste sme videli nejake televizne staby, asi taliansky alebo bulharsky survivor sa tam este nataca teraz, takze celkom znicene bloncky tam postavali a my sme na nich cumeli zo strechy tej jeepney...no, neviem, kto by zasluzil cenu survivora viac :)...

Vecer sme posadali okolo stola na veceru. Mali rybu a ryzu - takto to bolo na ranajky, obed aj veceru. Este stastie, ze som si zobrala syr, co mi poslala mama, pandesal (take ich pecivo tu) a cibulu - a to bolo moje jedlo na nasledujuce dni. Vecer sa po veceri sedelo, okolo lamp zacali lietat chrobaky dlhe ako ukazovat a siroke ako 2 prsty dokopy, takze sa okolie bavilo na mojom "hmyzom tanci", kedze si tie chrobaky mysleli, ze dalsim svetelnym bodom su moje vlasy! Fuuuuuj!!!No, ale ludia z cestovky, s ktorou sme sli, vytiahli asi 5 flias ginu, takze zacalo byt vsetko jedno a veselo. Hralo sa na gitaru, super vedeli hrat, takze som na nasledujuce dni nemala skoro vobec hlas, ucili nas filipinske pesnicky, super...traineeci nasi sa fest opili, Karla skoncila na zachode, blila asi hodinu, dalsia baba - Michelle, co ju poznam z NaLDS 2007 zasa lezala v mori oblecena - akoze ju mame nechat relaxovat a potom lezala pod stolom, lebo ze "strasne prudko svietilo svetlo", tak sa musela skryt...a rano sa strasne cudovala, preco ma vlasy od piesku a preco ma mokre oblecenie :D..., Cees (traineek z Holandska) zasa rozbil dve lavicky, asi nie su zvyknute na europsku vahu...no, tak som sa o nich poctivo vsetkych starala, kedze ja vydrzim viac ;), pekne som ich ulozila do stanu spolu s takym vtipnym hopkajucim hmyzom, co sa tam vyskytoval a bolo. No, medzitym som samozrejme nezabuda spadut na schody, lebo som sa smykla, ked som isla po cosi do drevenej chatky, kde sme mali odlozene veci. No, nastastie to dopadlo dobre, skoncila som len so skrabancami a udretym chrbtom. Ale sranda bola ten vecer a to je hlavne :).

Na druhy den sme sli na krasny island hopping, tak sme urobili vela plazovych fotiek, uzili si, ja som sa samozrejme nezabudla spalit a to tak specialne, ze odtlacok vlasov mam nielen na chrbte,ale aj pruh opalenych vlasov na tvari ;). Ale plaze boli uzasne, voda bozi, priezracna... Vecer sme potom sli zasa lodou a jeepneym a ubytovali sme sa v normalnych izbach, ziaden stan uz. Sprcha najprv nezvladala napor vsetkych ludi, ale nakoniec som sa nejak toho piesku, ktory som mala vsade, zbavila. Na veceru zasa ryba a ryza, no, uf. A vecer sa pilo, ale ja som isla zodpovedne spat (za sprievodu zacinajuceho karaoke, ktore si tam ti ludia normalne priniesli so sebou!), lebo som vedela, ze na druhy den budem potrebovat vela sily na wakeboarding...

Rano - prekvapujuco zasa ryba a ryza - ale dobre aspon bolo to, ze bolo kafe a ze sa dala kupit kola za 15 pesos (1/4 eura), tak som pokracovala so mojim pandesalom, syrom a cibulou :D. Potom sme sa po stastnom zbaleni vrhli zasa na strechu jeepney, lod, kde sme sa bavili, co by kto chcel v zivote zazit, co kto najcrazy zazil ....,takze 2 hodky ubehli rychlo...potom sme este nasadli do minibusov a dorazili konecne do arealu s wakeboardingom a kneeboardingom. Inak, areal je celosvetovo znamy (zevraj), su tam vselijake sampionaty a tak...tak sme sa do toho pustili, presli zakladnymi instrukciami, nasadili helmy, vesty a uz nas to tahalo :D. Prikladam fotku ako to asi vyzera, aby sa vedelo preco ma dnes tak neskutocne bolia ruky :D. A este perlicka, kedze som nemohla prist na to, ako spravne frcat, tak som oficilanym vynalezcom tzv. assboardingu, lebo cely cas som zadkom frcala po vode a nie a nie sa zdvihnut a vyzerat ako normalny surfer...po 100 m som to vzdala, lebo tak som sa strasne zacala na sebe smiat, ze ako to asi musi vyzerat, ze uz som nemala silu sa udrzat! :D... Super to bolo, krasne miesto, vodne sporty, ludia so spolocnymi zaujimami, to je proste fuuuu..... Vecer sme dali pivko a frcali nazad do Manily.

Cesta trvala 10 h, hrali ten isty film (I will kill you NOW) :-S, aircon na plno (uf, neznaaasam klimatizaciu), takze som sa zabalila dekou a snazila sa spat skoro az do rana...

Super vikend plny zazitkov, krasnych plazi, slnka, vody, sportu, oddychu, fajn ludi okolo...ako 3 dni dokazu cloveku obohatit zivot, ze?

Bielorusko-Filipinska spolupraca alebo ako Azia vnima obchod s vychodoeuropskymi krajinami

Konferencia o Bielorusko-Filipinskej exportnej a importnej spolupraci. No, Noli mi hovori, ze Ty vyzeras jak oni, tak chod :-S....no, tak sme sli s Bryanom. No, vsetci uplne zmateni, ze co tam robi Slovenka, co vyzera ako Ruska a Kanadan, co vyzera jak Japonec medzi vsetkymi Bielorusmi a Filipincami :D....No a to bolo teda. Zacalo to zahranim filipinskej a dlhokanskej bieloruskej hymny a potom privitanim delegacie Bieloruska, ze ako su Filipincania radi, ze Bielorusi prisli. No, to bolo totalne vidiet, ako sa tvarili Bielorusi - prevazne ako vzdy oblecenych do svetlych oblekov s koselami s kratkym rukavom - ze im je to uplne akoze bla bla bla,jasne, ze vitajte, my chceme business.

No, nasledovala prezentacia Bieloruska, ze ako je to tam super, 10 mil obyvatelov, plne industrializovana krajina, socialne demokraticky stat, vyvozu plno, aj agrikulture a vede sa dari a ze proste vsetko mame a vy od nas kupujte. Vsetko sa samozrejme prekladalo do bielorustiny, anglictina na vyssich bieloruskych postoch nie je samozrejmostou. Oproti nim vyznela filipinska prezentacia akoze my sme najlepsi vo vyvoze kokosovych orechov, well....too weak for eastern european business, by som povedala.

Nakoniec sme tam s Bryanom fakt posobili ako exoti, pretoze po spomenuti slova consulting myslim vypli pocuvanie a povedali, ze 'Ty moje vyrobky ako optiku, lasery alebo traktory nekupis'. To, ze by im nasa market entry strategy pomohla hooodne, na to nepocuju. No, proste bola to mega reflexia na to, ako frci business u nas - tvrda ponuka, dopyt a frcime domov a tu, bla bla bla bla, vitajte, sme radi, ze ste prisli, stanme sa kamosmi a robme business spolu....a aki sme my fakt vychodoeuropania strasne taki hrrr a trochu arogantni, taki trochu nevychovanci...ale inak, ked o mne zistili, ze som Slovenka, tak zlati boli, ze heeej, Bratislava, Zilina :), ale boli sklamani, ze nevravim po rusky, no, takze zazitok a tiez trochu priprava na reverse culture shock ;)

No, ale najzaujimavejsie zo vsetkeho bol chlapik - filipinec, co obchoduje s ocelou - ktory sedel vedla mna. Zacal sa ma pytat, ze ci ma Bielorusko more (kvoli doprave) a ci maju bieloruske firmy post selling service (teraz tolko otazne pri cinskych autach), lebo to je hlavne to, preco nechcu kupovat vyrobky z europy. Z EU nechcu kvoli vysokym cenam, ale z ostatnych krajin kvoli tomuto a este vravel, ze vychodoeuropski obchodnici su nedovercivi a robia business uplne inak ako aziati a ze sa nechcu prisposobit. A este vravel, ze vychodoeuropski businessmani sa nevedia predat, chyba marketing, aj ked vyrobky su velmi konkurencne schopne. Tak super vidiet takyto pohlad na vec. Presne to si aj ja myslim, ze to pochadza proste z komunizmu - zostan v rade, nevystrkuj sa. Nie sme Amerika, ktora vie aj prazdny sacik predat s usmevom. Mozno sme na seba viac prisni a nevieme predavat, lebo si myslime, ze tam niekde je niekto, kto je urcite lepsi a ze sak, co robime je dobre a to sa ma predavat samo...Cudzi jazyk a orientacie na vnutorne trhy, nedovera v azijske trhy by mohla byt tiez jednym z dovodov...ale hlavne aj to, ze sa nam podla mna nechce robit vyskumy, materialy, prezentacie... 8-)

Takze tak, zasa dalsi AHA den tu, ktory mi otvoril oci o obchode v nasej malej Europe...

Ake je to plavat s velrybim zralokom

Je to 20 m dlhe, 2 m siroke a nie je to lodka. Presne tak, velrybi zralok, najobrovskejsia ryba, co som kedy videla a pri ktorej som kedy plavala. S obrovskymi ustami, cez ktore prejde (zevraj) len plankton, takze cloveku nic nehrozi (zevraj).

Takze ako to cele vyzeralo. Hura akcia sa odohrala v marci, ked sa 5 united colours of beneton traineekov (ducht, polish, peru, romania, slovakia) rozhodlo, ze si pojde zaplavat s rybickami na vikend. Miesto sa vola Donsol a je na juhu Luzonu. My sme tam leteli, sak co sa budeme terigat busom 12 hodin. Rano nas cakala este hladacka ubytka a zjednavanie ceny (ako to uz na Filipinach s cestovanim byva) a potom sup na lodku.

Vyfasovali sme plutvy a snorchle a vyrazili na more aj s posadkou. Chlapik si vyliezol na stoziar a odtial pozoroval, ci sa mu v okoli lodky cosi nemihne. A ono sa mihlo hned asi za 5 min po odjzde. Takze rychlo nasunut plutvy, nasadit snorchle a sup do vody. A uz sme nasledovali chlapika, ktory sledoval velrybu. Stale som netusila, co sa mi udeje, ked zbadam niekde (pod sebou, vedla seba, neviem kde) nieco obrovske a pohybujuce sa na svoju velkost pomaly...a potom to prislo, prvy rev zacal byt peruviansky a to sme vedeli, ze Karla rybku zbadala. Takze hlava nehlava sme plavali tym smerom a tam to bolo - cosi sede, so zltymi podkami, priamo podomnou! Sa mi dych zastavil, ze som ani od ulaku nemohla kricat...to bol moj prvy zazitok. Rybka ale hned uplavala, takze sup na lod. Po dalsich 5-10 min nasledoval druhy zoskok a to bolo nieco. Uz som vedela, co cakat a pripominala som si "hlavne dychaj :)". A rybka sa nastastie vynorila dalej odomna, tak som si mohla odhadnut, ako pri nej plavat (odporuca sa na vzdialenost 3 metrov, hlavne od chvosta dalej). A plavala som s nou dlhe 2 minuty - uuuuuuzasnyyyy pocit. More, podvodne ticho a obrovsky mily tvor, ktory necha cloveka pri sebe plavat....

Po tretom zoskoku som sa odvazila aj blizsie, takze rybka bola na dotyk a ja som mohla vidiet jej obrovsku hlavu, ziabre a desiatky malych rybiciek pohybujucich sa okolo nej ako strazci...Mali sme to stastie vidiet asi 6. Zazitok nad zazitky.

Kohutie zapasy na Filipinach

No, lepsie by som to ani nepopisala (skopirovane z clanku na idnes.cz):

Publikum hučí jako smyslů zbavené a scéna připomíná setkání šílené sekty. Ve vzduchu je krev a smrt. Aby ne, kohoutí bojovníci s žiletkami na masivních pařátech se v ringu vůbec nešetří. Pro Filipínce jsou něco jako olympionici a jejich zápasy jsou jakýmsi zvráceným svátkem.

Kohoutí zápasy nebyly vždy jen doménou asijských zemí. V Latinské Americe si slepice dávají taky dobře do zobáků a mám pocit, že i v Novém Mexiku. Někdy v devatenáctém století lítala pírka vzduchem i v Anglii. Teď tam mají už jen ilegální zápasy psů.

Na drtivé většině míst už jsou zápasy hlídané jakousi mezinárodní asociací, ovšem tady na Filipínách se na tyhle blbosti nehraje. Nabroušené žiletky na pařátech kohoutů jsou toho důkazem. Kohouti se pěstují výhradně pro boj.

Kohouti, kteří se utkávají v tomhle zápase na život a na smrt, jsou jiní než opelichanci, kteří postávají na zadělaným dvorku u vaší babičky. Vypulírovaní jako nový model kabrioletu, ustřihnutý hřebínek, masivní pařáty. Peří se jim blýská ve všech barvách duhy.

Kruhová aréna je naplněná lidmi. Bojiště je obehnáno skleněnou stěnou. Před každým soubojem se kohouti nejprve rozdráždí. Majitelé bojovníků je přikládají k sobě a kohouti se můžou zbláznit. Peří na krku se jim načepýří a přítomnost jiného kohouta je uvádí do bojového transu.

Publikum hlučí jako smyslů zbavené . Vzduchem lítají zmuchlané prachy a sázkaři je zkušeně chytají do rukou se zlatými prsteny. Jak vědí, kdo jim kolik dal a na koho vsadil, jsem nepochopil. Musí mít v hlavě počítač, jinak to není možné.

Najednou všechno naráz utichne.

Při boji zůstává v aréně jen rozhodčí a oba ptáci. Na jedné noze mají nasazenou ostruhu, ostrou jako břitva. A nic se neděje. Oba ptáci vypadají, jako kdyby je nejvíc zajímalo, jestli nejsou v podlaze žížaly. Sem tam si ďobnou a nijak se k sobě nemají.

Přesto se na ně rozzářené oči všech v publiku upírají jako zmagnetizované. Celá hala čeká v posvátném tichu.

A pak se jako bleskem dá všechno do pohybu. Náraz dvou malých těl, pleskot křídel a odlítající peří. Publikum zahučí, jako když Baroš popáté mine prázdnou branku. Oba ptáci do sebe narazí jako dva kameny a změní se v jeden rozmazaný tvar, který se otáčí rychlostí blesku. Klubko zuřivosti. Jejich fyziognomie se promění. Z hromady peří se rázem stala bojová mašina, načepýřená koule s napřaženými pařáty, která zuřivě poletuje vzduchem. Občas se ozve břinknutí, jak ostruhy narazí do sebe.

Trvá to jen desítky sekund. Na podlahu bojiště se snášejí peříčka a pak se ozve takové suché křupnutí. Jeden kohout padnul jako podťatý a ze zobáku se na podlahu řine krev, až je z ní velká louže. Je konec.

Rozhodčí polomrtvého ptáka ještě zvedne a pustí na zem, ale ten už nemá oporu v nohách, prostě sebou pleskne a naposledy škubne nohama. Je mi trochu zle.

Arénu rychle zametou, krev se vsákne do hliněného základu a na scénu přicházejí další gladiátoři, žijící pro smrt. Vystřídá se jich tu dnes desítky. Jeden vždy zemře. Neviděl jsem souboj, kdy přežili oba ptáci. Někdy jsou zranění tak vážná, že nepřežije ani jeden z nich.

Někdy to trvá dvacet sekund a je po všem, někdy do sebe oba kohouti řežou dlouhých pět minut, než jeden z nich definitivně opustí tento svět.

Kohoutí zápasy jsou výhradně mužskou záležitostí. Podařený chov dokáže přinést svému majiteli vyhledávanou prestiž a respekt. Něco na tom bude.

...takze takto sme si to zazili aj spolu so Sisou a Beou minulu sobotu - jedine zenske, jedini belosi, asi jedini, co si nevsadili. Videli sme asi 15 zapasov, najkratsi trval 9 sekund a bolo po kohutikovi. Fakt to tam presne vyzera tak, ako chlapik popisal v clanku - ako v nejakom koloseu.

Oplati sa to vidiet uz aj kvoli tomu, co sa na tejto zemi deje, ake su hodnoty a zaluby jednotlivych krajin...a ze to cele sponzoruje Coca Cola bol tiez celkom zaujimavy poznatok...tak ci onak, zasa raz zazitok suviasiaci s prekonanim odporu tam vobec ist. AHA moment ako vysity!

Miesto na zemeguli, kde slovenska noha este nevkrocila (vlastne, uz hej ;))

Filipiny su velmi lahko “scestovatelne”. Lacne letenky na ostrovy, celkom dobra infrastruktura miestnych busov. A ako sa dostat na vyhlasene ostrovy ako Palawan, Bohol, Negros, Boracay alebo Mindoro je super popisane v Lonely Planet.

Tentokrat som sa vsak rozhodla ist po inych stopach a to navstivit ostrov Lubang, zapadne od Mindora, kde zarucene este slovenska noha nevkrocila. Kolega traineecky Dany z Kanady je totiz okrem ucitela na Azijskom institute Enterpreneurshipu aj farmarom, pestuje kukuricu a okrem toho vlastni cast ostrovu Lubang. Tak sme sa tam vybrali na par dni...

Cesta do Batangas autom, zastavenie sa v Tagaytay, povestnom sopkou uprostred jazera Taal. My sme si vsak vychutnali ranajky – Bangsilog – typicke filipinske – garlic rice, vajicko a ryba :)....a k tomu BANANY – all you can eat!!! VBantangas sme ledva stihli jedinu lod, ktora nas na Lubang mohla dostat. Dostali sme “prvu triedu” – na streche lodi. Nastastie sme ma

li nad sebou este nejake dosky, inak by moje – aj tak brutalne spalenie, kedze som zaspala – bolo este brutalnejsie. 5 hodinova plavba s Nigerijcankou Uzo, Kanadanskou Danou a 2 filipincanmi ale stala za to. More, slnko a nutela s grahamovymi susienkami (alebo naopak :)) nam robila popri asi dalsich 50 Filipincanoch spolocnost.

Pri vystupovani na breh sme sa museli predierat tisickami plastikovych sackov – way behind mojej predstavy o “privatnej plazi”. Pomedzi nas sa este

predierali vsetci mozni rodinni prislusnici s taskami plnymi masa alebo poloroztopenymi tortami, ktore priniesli ako “pasalubong” - nieco ako darcek z Manily.

Ocitli sme sa v dedinke Looc, ktoreho obyvatelia asi moc belochov este nezazili, takze asi po 5 odpovedi na to, ako sa volam a odkial som sme konecne zakotvili v rodinnom dome Boba – farmara a jeho rodiny, ktora tvori zaklad a vlastne cely tym miestneho ucitelskeho zboru. Cakal nas vydatny obed a bohate pohostenie – na to, ze v tomto dome este nebola pred rokom elektrina, na sprchu

a splachovaci zachod zabudnite.

Rozhodli sme sa, ze stanovat na plaz sa vyberieme az zajtra, a ze dnes po unavnej celodennej ceste prespime v dome – bez skla na oknach, len sietky, v izbe, ktora pat

rila relativne novemu manzelskemu paru (sudiac podla darov zo svatby – vacsinou nabozensky orientovanych – sosky, taniere s napisom “Relax, God’s in charge” – ake typicke pre filipinsku pasivnu kulturu ;))

Druhy den rano sme sa rybarskou lodou vybrali na “tu plaz”. Fakt, ani zivacka, este sme si ju aj museli sami upravovat, aby sa dali rozlozit 2 stany...nasledovala prehliadka, pocas ktorej som mala moznost ochutnat kesu plod. Ano, kesu je orech a preto rastie na strome. To, ze vyzera ako paprika, to je druha vec. Ta “paprika” sa odtrhne a zost

ane len “to kesu”. Takze asi preto je to tak drahe, bo z jedneho stromu mozu mat tolko kesu ako my napriklad jablk z jablone. Este sme nakrmili Karabaov – “miestne kravy” a “osprchovali” sa v jedinom prameni cerstvej vody, ktory na ostrove je. A potom nasledovali dlhe prechadzky po osamotenej plazi, kupanie v osamotenom mori, presuvanie uteraka kam len chces, oddych v “hamoku” – teda hupajucej sietke spolu s “Evou”, co mi tu este mama casopis vo februari priniesla:). Vecer sme potom ochutnali miestnu rybaciu polievku so zelenym mangom

a upiekli na ohni cerstvo vylovenu rybu, ktoru nam doniesol miestny rybar, ktory zbadal ohen a prisiel sa “ohriat”.

“Bohuzial” sme museli zostat este o den dlhsie, lebo lod premava len, ked sa zadari. Cestu nazad som stravila na predku lode, sama, s hudbou v usiach a vychadzajucim slnkom...aky to perfektny rozdiel voci preplnenym plazam a “hot dovlenkovym spotom”.

A, ze viem, ze mam miesto na zemi, kde som sa ocitla ako vobec prvy Slovak...zarucene ;).

Crucifix na Filipinach

Pred odchodom na Filipiny mi oco vravi: “Filipiny? No, viem o nich, ze su tam pekne dievcata a ze sa tam tusim ukrizovavaju na Velku noc”. No, prve (podla vyskytu belochov) potvrdene a to druhe som si dala za ciel overit.

Cele velkonocne sviatky su tu uuuplne ine. Sviatok je vo stvrtok a na Velky piatok, kedy sa nepredava ani alkohol a v radiach sa nehra rock music ako sme sa dozvedeli od taxikara. V pondelok ziaden sviatok, vsetci na mna cumia, ze preco mame sviatok v pondelok, ze sak Jezis vstal z mrtvych v nedelu, no... A Manila je totalne prazdna. Vsetci cestuju von do ich dediniek s celou rodinou alebo vyuziju volno a frcia na plaze.

Ja som si pekne krasne na Velky piatok pockala. A dockala som sa. Vyrazili sme s kolegynou Karlou (z Peru) smer Pampanga, San Fernando, Kutud. O 12 na obed to malo zacat a uz o 10 sme stretavali prvych odhodlancov, co sa buchali do chrbta zvazkom drevenych paliciek uviazanych na vrkoci z handier. Aby im z toho tiekla krv, tak urceni “dobraci” im urobili par reznych ran pomocou drevenej kefy s rybimi supinami. Tak si pochodovali za sebou, hlavy zakrite tmavymi satkami a na nich replika trnovej koruny. Karla sa chcela presvedcit, ci je krv naozaj prava, tak podisla blizsie k jednemu z nich, co sa jej vypomstilo par kvapkami krvi na obleceni.

Aby sme si chytili aspon ake-take miesta, dorazili sme na miesto uz o pol 11. Zbadali sme podium so stolickami a par japoncami. A ze podme sa spytat, kolko stoji VIP stand. A oni, ze nic, len sa zaregistrujte a napiste odkial ste. Tak sme si cakanie aspon kratili v tieni,blizko maleho kopceka s troma krizami, kde sa malo ukrizovanie odohravat, obklopeni dalsimi turistami, ktori sa nebali opytat na ViP miesta – z Grecka, US, Nemecka, Indonezie...Okolo 12 zacali testovat mikrofony pomocou oznomov o potrebe uvolneni taxika z nejakeho parkovacieho miesta alebo dokonca vyzyvali stratenych spoluturistov z “Ceskoslovenska”, nech zakyvaju z davu, ze kde su, ze ich ostatni hladaju uz hodinu.

A potom to prislo. Ako posledna cast “possession play” teda celeho Jezisovho putovania na kriz prisli filipinci v maskach vojakov, matka Jezisa, Maria a ostatne placuce zeny a samozrejme “Jezis”. Este posledny oznam, ze obecenstvo ma respektovat ukrizujuceho a ze chyba alkohol na stagi na dezinfekciu. Potom uz nasledovalo prve BUCH a vzdych sokovaneho publika, druhe BUCH a uz ho dvihali hore. Potom este 2 BUCHY a uz mal prikovane aj nohy. “Matka Jezisa” zacala bedakat, potom nejaky monolog „tych zlych“ a potom sa este ten ukrizovany premohol na monolog na krizi – este stale akoze hral. No, po asi 3 minutach mu vytiahli klince a brali prec, aby mu mohli rany co najskor obviazat.
Potom nasledoval oznam, ze obecenstvo ma zachovat respekt k dalsim 12 ludom, ktori sa idu dat ukrizovat - medzi inymi aj nejaky australcan. No, po styroch nam stacilo, tak sme sa predrali medzi odchadzajucich turistov, ktori sa zdvihli na odchod hned po prvom.


Na ceste na bus sme este chytili "pedikl" (bicykel s vozikom) a chalan nemal tricko. Na chrbtoch jazvy, tak sa ho pytame, ze ci aj on sa “bicoval” a preco. A on, ze hej, pred 2 rokmi, lebo babicka ma astmu...no, asi takto bizarne by som popisala dovod, preco to tu vsetko robia. Oficialne veria, ze ich “bicovanie” zbavi vsetkych hriechov a ukrizovani veria, ze sa tak dostanu lahko do neba...alebo neviem co si myslia. Kazdopadne – bol to zazitok nad zazitky. Mozno nie z tych najkrajsich, ale najbizardnejsich – no, iny kraj, iny mrav ;).

Volajme to SITKO – zostane, co je treba.

Tak vytahujem “zo suflika” este z decembra – niektore pointy ku krize, ktoru som zacala volat SITKO – co je treba, zostane, co nie zmizne ako aj zacalo – nepozorovane.

Takze ako to vlastne vyzera teraz v Europe – ani srnky netusia – ale aspon obecne, co sa docitavame (ako inak uz mame zistit, co sa deje): Lotyssko ide pod kyticky, Cesko sa drzi kvoli konzervovanosti obyvatelov, ktori si az tak nenapoziciavali, Polsko je viac-menej sebestacne a Slovensko sa moze vytesovat, ze sme mali Miklosa, ktory zaistil Euro, takze sme tak trochu utiekli hrobarovi z lopaty (pre tentokrat kedze zasa nasa konkurencieschopnost ide dolu vramci V4 kvoli silnemu Euru)...no,ale este ze lopaty nie su na plyn, ze 8-/. Este sme mali stastie, ze ti zo zahranicia vysolili prachy na priamo (akoze priame zahranicne investicie), takze uz raz investovane sa trochu tazsie taha s korenmi. Lepsie ako uplni predaj, ktory je uplne mimo kontrolovatelnost, ze Madari?

Apropo Madarsko. Jeden premier uz skoncil,ale este nenasli dalsieho premiera, ktoreho podla ustavy pri demisii vlady musia hned vymenovat, hups. No a Cechy, co vas (nas...ved si ich uz za svojich beriem) zasa so socanmi caka? –Zostihlovanie vladnych vydajov (POTREBNYCH) neviem ako ide Cesko predychat, kym sa zasa vsetci rozkukaju, uz bude aj koniec predsednictva EU a zostavovanie vlady zasa 100 na 100...No a Slovaci...Fico zatial predychava (par usmevov mu staci), ale zostihlovat musi aj tak. Hlavne snad nepodlahne dalsiemu populizmu, toboz protekcionizmu! No, snad Radicova zabojuje a bude mat aspon aku taku opoziciu! No a aspon cosi pozitivne - aspon sa teraz mozme vytesovat z nakupov v CR, Madarsku alebo Polsku, ktori trosku prespekulovali vstup do eurozony a ktorych mena je teraz ako bolest hlavy po party – boli menej, boli viac...hlavne uz chces aby uz nebolela – a das si nejaku headache pilulku a dufas, ze to prejde. Uvidime ako sa tato protikrizova bude volat...

Ale inak takuto logiku tu vidim. Vsetci su sice z toho trochu “zdrbli”...makaju cely zivot a hups, I do not care you have experience we dont need you any more...”...alebo firmy proste beru financnu krizu ako taku trochu vyhovorku, ze “chapes, financna kriza, nemozeme si Ta uz dovolit”...a pritom dovody za prepustanim su trosku ine (nabalovanie sa, zla managerska taktika...)...no,ale:
Nezamestnanost podpori kvalitu – ubudne “prismrdacov”, ludia si sakra daju pozor na to, ze si robia svoju pracu riadne a kvalitne, 5 kavovych prestavok denne si ziadna firma nemoze dovolit (snad len vladne instutucie este stale...zatial).

Ludia si konecne budu kupovat len to, co naozaj potrebuju – tym sa sice znizi spotreba, v ktoru je tak velmi vkladana nadej na obnovenie ekonomiky – ale mozme sa na to pozriet aj s inej stranky. Ludia kupuju menej, ale veci potrebne. Butiky s luxusnym tovarom asi pojdu pod kyticky, ale uprimne, sak to uz nemalo logicky zaklad, take blbosti aby sa predavali – ta ista vec, len ze to ma znacku, tak za 10x tolko. Asi bude nasledovat kolaps obchodnych domov....no, ale zasa na druhu stranu, konecne budeme mat doma priestor bez zbytocnych veci, ktore su aj tak na jedno pouzitie. Ale este stale mame zauzivane – “nechame, co ak by sa nahodou zislo”, takze zasa az taka velka zmena v nasich obydliach nas necaka. Ale aj tak, menej sa kupuje, menej sa vyraba - takze bude menej odpadu –– dobra sprava pre enviromentalistov ;)....

A ze viac nezamestnanych – vacsia kriminalita? ....a vacsie depresie...
Preto sa to v 30tych rokoch volalo Velka depresia asi :). No, inak vsetci z ESF co vedia, ze Buchtova robila vyskum o nezamestnanych a psychickom dopade nezamestnanosti – tak sa moze teraz teda “vyblbnut”...a asi aj nieco naznacit ceskej vlade (apropo ex-vlade), ktora ak si cudzinec a vyhodili Ta - Ti zaplati letenku domov a 500 eur – v pohode, v Kosiciach som letecky este nebola ;)...no dobre, tyka sa to skor Ukrajincov a Vietnamcov, ale ti si radsej nechty nebudu strihat, aby sa nimi mohli drzat (akoze zubami-nechtami) v CR. Sak co budu doma, stalo ich to majland sa sem dostat (podla statistik okolo 240 000 Kc), tak co by sli...len to, ze ceski danovi poplatnici asi nemaju fakt za co ine platit, len za vyhostenie cudzincov...ze by sme to trochu premysleli a radsej podporili tym zamestnanost //--\\?

No, kazdopadne hlavne doveru a optimizmus si treba zachovat medzi sebou. Zit skoromne, nebedakat, nepodliehat alkoholu, depresiam....ktore aj tak nic nevyriesia...verit, milovat, pracovat, ako by Stefaink povedal. Zbytoce neminat, ale nesetrit pod duchnu!!Ani nespekulovat!! Pekne investovat – do toho, comu rozumieme a co chapeme, ako by pan Buffet povedal ;). A zasa bude dobre. Nejako bolo, nejako bude, hlavne,ze sme zdravi a mame sa radi ;)

(...a dalsie spravy uz aj s obrazkami a zazitkami z krasnych Filipin a okolia a to ako tu prezivam vsetky vyzvy a uzivam vsetkych prilezitosti...a ako verim, milujem a pracujem;))